Pimenov Vladimir
| Pimenov Vladimir | |
| radmižen toižend: | |
|---|---|
| sündundan dat: |
24. sügüz’ku 1930 |
| sündundan sijaduz: |
Voronež, Venäman NFST[d], Nevondkundaližiden Socialistižiden Tazovaldkundoiden Ühtištuz |
| valdkund: |
|
| kolendan dat: |
1. kül'mku 2012[1] (82 vot) |
| kolendan sijaduz: | |
Vladimir Vladimirovič Pimenov (ven.: Владимир Владимирович Пименов; sünd. 24. sügüz'ku 1930, Voronež, Venäman NFST, NSTÜ — kol. 1. kül'mku 2012, Moskv, Venäma) oli nevondkundaline i venämalaine etnograf da etnolog, specialist suomalaiž-ugrilaižes kul'turas. Kirjuti läz sadad tedotöid venän kelel.
Biografii
[vajehta | vajehtada lähtetekst]Tuleban aigan tedomez' oli sündnu V.F. Pimenov-čomamahtontedomehen (1905−1995) kanzha. Openui Moskvan valdkundaližen universitetan istorijan fakul'tetas vll 1949−1954, etnografijan kafedr.
Pimenov oli Karjalan kodirandantedištandmuzejan palakundan pämehen Petroskoiš vll 1954−1958. Vodele 1958 kändihe NSTÜ:n Tedoakademijan Etnografijan institutanno aspiranturan pästnikan, openui stacionaratomikš. Vll 1958−1966 radoi Karjalan tedokeskusen Kelen, literaturan i istorijan institutas. Vahvišti kandidatan dissertacijad vepsläižiden etnižes istorijas vl 1966 i oli valitud NSTÜ:n Tedoakademijan Etnografijan institutan tedoradnikaks konkursan kal't. Istorijan tedodoktor (1977).
Vll 1986−2006 — professor, radoi Moskvan valdkundaližes universitetas sen etnologijan kafedran pämehen.
Tedotöiden nimikirjutez
[vajehta | vajehtada lähtetekst]- Пудож. [Ист.] очерк о городе и районе. Петрозаводск, 1957.
- Верхний Олонец — посёлок лесорубов: Опыт этнографического описания. М.-Л., 1964. (Toižed avtorad: Р.Ф. Тароева, З.Н. Кельсеева da tž.)
- Вепсы: Очерк этнической истории и генезиса культуры. М.-Л., 1965.
- Карелия глазами путешественников и исследователей XVIII и XIX веков. Петрозаводск, 1969. — 263 lpp. (Toine avtor: Е.М. Эпштейн.)
- Удмурты: Этносоциологические очерки. Ижевск, 1976. (Toine avtor: Л.С. Христолюбова.)
- Удмурты: Опыт компонентного анализа этноса. Л., 1977.
Homaičendad
[vajehta | vajehtada lähtetekst]- ↑ Чувашская энциклопедия — Чувашское книжное издательство, 2006. — 2567 с. — ISBN 978-5-7670-1471-2